Rudolf Borýsek: Evropa by měla zvážit své priority ohledně energetické bezpečnosti

Ing. Rudolf Borýsek je generálním ředitelem společnosti Lias Vintířov a zároveň členem představenstva Svazu podnikatelů ve stavebnictví. Kromě českého závodu má už více než deset let na starosti rozvoj celého evropského koncernu Liapor. Lias i Lafarge Cement spojuje dlouholetá spokojená spolupráce. V rozhovoru jsme však nemohli opomenout témata, která aktuálně hýbou celým stavebním trhem, potažmo celou společností.

Jak vnímáte současnou turbulentní situaci?

Rozhodně s obavami - zejména vývoj v energetice a v ochotě společnosti či politické reprezentace situaci řešit, protože neblahé okolnosti řešíme už nějakou dobu, k našemu překvapení se zatím ledy moc nehýbou. Máme velké obavy ze situace, která nastane po 1. lednu 2023 speciálně ve výrobě stavebních hmot, protože predikce, co se týče nárůstu vstupů v tomto oboru, je opravdu brutální. Podle našich informací až 80 % průmyslových subjektů končí koncem letošního roku fixace cen - ať už jde o plyn, nebo elektřinu, a pokud vůbec se jim povede si zajistit dodávky energií, tak rozhodně za ceny, které jsou ve srovnání s těmi dosavadními úplně „vesmírné“. Jedinou cestu vidíme ve fixaci cen energií i pro průmysl na konkurenceschopné evropské úrovni.

Zastropování cen se vás konkrétně nedotkne?

Ne, to se týká pouze malých firem a my nejsme malá firma. Jsme součástí evropského celku, neboli „organismu“, tudíž z tohoto pohledu je tu minimálně jedno kritérium pro zastropování cen energií, které nesplňujeme. A netýká se nás ani další ohledně spotřeby, protože my patříme mezi velké energeticky náročné výrobce. Proto zde spatřuju veliké úskalí, protože dnes už víme, že hlavním motorem inflace je právě energetika, a pokud se tomu nárůstu vláda nepostaví čelem a nedá nám jistotu ceny plynu či elektrické energie - přičemž třeba v Německu se stropuje i cena tepla, spoléhat se pouze na společné evropské řešení je dnes spíše naivní. Musíme si pomoci sami a vymyslet způsob, jak stabilizovat nejen průmysl, což nám umožní standardně pracovat. To v našem případě znamená třeba znát ceny a kalkulovat s přibližně ročním předstihem, jak jsme zvyklí, a s roční garancí ceny našich výrobků. Ve větším měřítku je toto cesta ke stabilizaci celého trhu, což ve výsledku bude znamenat pozitivní dopad na celou inflaci a snad to zabrzdí dramatické propady na trhu, k nimž už začíná docházet.

Kdo by mel ale nést náklady na tuto pomoc?

Uvědomuji si, že zásah proti nárůstu cen energií bude muset někdo zaplatit, ale myslím si, že zdrojů je - především z emisních povole- nek a dalších dodatečných daní - dostatek. Myslím, že Evropská unie, která svým jednáním krizi zapříčinila, by měla změnit pořadí priorit při přerozdělování finančních zdrojů a aktivně zasáhnout v oblasti evropské energetické bezpečnosti a do stabilizace průmyslu.

Zvyšování cen energií vnímá každý znáš, stejně jako inflaci. Vnímáte už její důsledek? Staví se míň? Máte míň zakázek?

Komunikujeme napříč trhem i s dalšími kolegy a všímáme si i jiných oborů a musíme potvrdit, že pokles je přibližně od června patrný prakticky všude. Především i v retailu. V našem oboru vnímáme pokles zejména z pohledu bytové výstavby a hypoték, které ještě v loňském roce z 80 % financovaly pořízení bydlení, kde dochází k dramatickému ústupu. Na základě komunikace s developery pak vnímáme dopad krize na bytovou výstavbu jako nebývalý v historii. Podobnou situaci jsme nikdy předtím nezažili a máme vážnou obavu, že tento trh se může úplně zbortit.

Proč?

Developeři nevědí, za kolik staví, my neumíme říct trhu, kolik bude stát náš produkt, protože neznáme ceny vstupů. Pokud bychom znali cenu energií, pak jsme schopni s určitým rizikem „nastřelit“ cenu třeba v horizontu jednoho kvartálu. Bohužel ale tento časový úsek není dostatečný základ pro to, aby stavební firma mohla uzavřít s de- veloperem smlouvu na pevnou cenu na dobu výstavby. Navíc situaci komplikuje fakt, že se začínají bortit dodavatelsko-odběratelské řetězce, protože některé firmy začínají krachovat. Situace je opravdu vážná a je s podivem, že vláda na naše volání neslyší. Nikdo s námi nekomunikuje... K situaci se vyjadřují ekonomové, ale tento problém není dvojrozměrný, má další dimenze - sociální, politickou... Reálně hrozí destabilizace celé Evropy a systému jako takového. Velmi trefně to před časem pojmenoval pan ministr Blažek, ale zjevně jeho slova nepadla na úrodnou půdu, protože od té doby prakticky nikdo z politiků k tomuto tématu nevystoupil.

Výhledy jsou tedy spíše skeptické. Přesto reprezentujete úspěšnou firmu, která už překonala nejednu krizi. Jak byste popsal Lias a Liapor v horizontu posledních pěti let? Před lety jste hodně investovali do technologií...

Před deseti lety jsem převzal odpovědnost za celý koncern v rámci Evropy a de facto deset let stoupáme. Po velké finanční krizi v roce 2008 jsme strávili dva roky celoevropskou restrukturalizací, definováním cílů a vývojem nových produktů. Z těchto kroků jsme profitovali až do chvíle, kdy na trhu propukly nebývalé turbulence, které možná částečně způsobil covid. Ty přerostly v globální logistickou krizi, která se dnes transformovala do energetické megakrize. Snažíme se s tím vypořádat ze všech sil.

Jaké další problémy jste museli řešit v průběhu těch posledních deseti let?

Prakticky celou dobu se v první řadě věnujeme ekologii a zvládání různých dalších nových daní. Nedávno jsme udělali největší ekologickou investici v historii Liaporu a to do opatření na čištění kouřových plynů. Náš produkt se používá především v oblasti environmentálních řešení, ať už jsou to zelené střechy, nebo hydroponie, přitom jsme neustále zatěžováni dalšími odvody, jako třeba poplatky za emise CO₂, které ale mizí v nějakých černých dírách evropských nebo státních rozpočtů. Takže neustále bojujeme a snažíme se najít nějakou cestu a zatím se nám to daří. Ale je možné, že už jsme narazili hlavou do zdi a těch řešení tolik nevidím.

Kde se ve vašem portfoliu protínáte s produkty Lafarge?

Na rozdíl od kolegů v Evropě, co vyrábí podobné produkty, u nás v závodě máme i zpracování Liaporu a jeden z výrobků jsou i tvárnice z keramického betonu, které ve stavebnictví zažívají určitou konjunkturu. My jsme na rozdíl od ostatních zdicích systémů schopni nabídnout pohledové zdivo a v této chvíli zaznamenáváme velký nárůst prodejů třeba na sportovní stavby nebo technické objekty, kde je s úspěchem využívána právě ta pohledovost.

A další využití?

Další oblastí je prefabrikace. Už před mnoha lety jsme zahájili výrobu stavebnice domu z keramického betonu a dodáváme ho pod názvem Dům jedním tahem. Letos postavíme v České republice více než sto dvacet domů, takže patříme na vrchol mezi těmi, kdo nabízí takováto systémová řešení. Ale i zde v této chvíli vnímáme prudké ochlazení poptávky na základě současné situace.

Posledním pilířem, na němž Liapor stojí, jsou protihlukové stěny a systémy Liadur, kde jsme nejinovativnějším výrobcem v Evropě. Naše stěny můžete vidět na dálnicích, železnicích i soukromých investicích nejen v České republice, ale taky po celé Evropě: v Německu, Polsku, Rakousku či Slovensku a tam všude jsme aktivní a mnoho firem využívá naší licence.

Image

Lafarge Cement významně investuje do ekologických řešení a musí reagovat na nedostatek surovin používaných při výrobě nebo na jejich ekologická omezení. Co v tomto ohledu řešíte v Liaporu?

Ne náhodou se nacházíme na pokraji hnědouhelného dolu Sokolovské uhelné společnosti a zpracováváme určitou část nadloží, kterou musí odtěžit, aby se dostali k uhlí. Tuto situaci budeme muset do budoucna řešit, protože nevíme, jak dlouho ještě - z různých důvodů - bude možné těžit uhlí. V tu chvíli musíme být připraveni nahradit základní surovinu jinou, a to je projekt, na kterém intenzivně spolupracujeme se Sokolovskou uhelnou a kam směřujeme i naše investice do budoucna. Pracujeme i na nízkoemisních přísadách do cementu.

Řešíte alternativní zdroje energií?

V této chvíli máme k dispozici tři základní média - uhlí, plyn či olej, které jsme schopni do optimálního palivového mixu doplnit biogenním materiálem, například biomasou. Problémem je cena - u biomasy dosáhla neskutečných výšin a v kvalitě, kterou potřebujeme, není k dispozici. Musíme vyčkat, až se trh stabilizuje, a opět volám po změně priorit v investicích Evropské unie a po zvýšení podílu na bezpečnosti v oblasti energetiky, její restrukturalizaci a restrukturalizaci průmyslu vůbec.

Jak hodnotíte spolupráci se společností Lafarge Cement?

Bude to znít zvláštně, ale my jsme si byli snad souzeni. Nejen kvůli dopravní vzdálenosti a logistice. Spolupracujeme více než šedesát let, přežili jsme všechny revoluce, evoluce a změny vlastnických vztahů a myslím si, že nejenom po kvalitativní a kvantitativní stránce, ale i pokud jde o osobní vztahy, je porozumění na vynikající úrovni.

Jste několikanásobným manažerem roku v oblasti stavebnictví. Kde nacházíte motivaci pořád řešit problémy, před něž vás staví doba?

Člověka baví úspěch. Vyřešit úspěšně nějaký problém přináší emoci, která vám vydrží pár dnů, či dokonce týdnů. Ale občas dochází k situacím, kde nejste úplně schopni řešení ovlivnit, protože právě závisí třeba na politickém rozhodnutí. V tu chvíli vás nejen že práce nebaví, ale máte chuť jet za všemi, kdo tu rozhodovací moc mají a říci jim, co opravdu průmysl potřebuje. Neustále přemýšlím o smyslu své práce, ale taky si uvědomuji odpovědnost za lidi, s nimiž spolupracuji.

Máte jich dost?

My jsme trošku znevýhodnění lokalitou, slabým karlovarským krajem, takže pokud mluvím o středním a vyšším managementu, obecně těžko sháníte lidi, kteří by zde chtěli žít a pracovat. Myslím ale, že jsme to - i pomocí „headhunterů“ - zvládli vyřešit a v této chvíli máme dva tři roky stabilizovaný tým skvělých lidí, kteří chápou naše poslání a týmové myšlení. Daleko větší problém je v dělnických profesích, kde je náš kraj na tom taky hůř než ostatní. Bojujeme s velkou fluktuací, s exekucemi, stát nám v tom taky úplně nepomáhá, i když mu není možné v tomto ohledu upřít aspoň snahu. Ale snažíme se to řešit. Každopádně dnes mohu říci, že se mi podařilo vybudovat skvělý tým lidí, co táhnou zajeden provaz. To vnímám jako úspěch a motivaci, protože nejcennější, co firma má, jsou zaměstnanci, kteří za ni nasazují každý den kůži.