Nový ředitel cementárny Milan Kadlec se vrací na místo činu
Do čížkovické cementárny se Milan Kadlec vrací v nelehké době – válečná krize i do nebe šplhající náklady na energie zásadně změnily celý trh se stavebními materiály, jejich výrobu nevyjímaje. Lidé většinou hledají stabilitu a klid – ne tak Milan Kadlec, jenž kývnul na nabídku vést z pozice ředitele celou čížkovickou cementárnu. Otázka, proč se vrací na místo činu a to zrovna v době, která je spíše plná nejistot a výzev než stability, je nabíledni. „Dostávám ji poměrně často,“ souhlasí nový ředitel, „základním důvodem, proč jsem se rozhodl vrátit do Lafarge Cement, je změna myšlení a nastavení této společnosti. A přiznávám, že poměrně zásadní pro mě bylo i pochopení vize, kterou reprezentuje CEO společnosti Miroslav Kratochvíl.“
NOVÁ VIZE
Donedávna byla cementárna vnímána spíše jako továrna, jejímž cílem bylo uspokojovat poptávku po základním produktu a přinášet akcionářům odpovídající zisk jen s menší ochotou a odvahou investovat do jejího rozvoje. „Tento pohled, částečně způsobený i krizí před čtrnácti lety, se dnes naštěstí změnil. Naším cílem je vybudovat továrnu budoucnosti – Plant of Tomorrow, jak zní i jeden z cílů mateřské firmy Holcim,“ vysvětluje Milan Kadlec. Jádrem této změny ale paradoxně nejsou technologie, nýbrž lidé ve snaze proměnit konzervativní továrnu v moderní závod atraktivní (nejen) pro mladé stávající i budoucí zaměstnance. „Musíme změnit vnímání továrny – aby byla zelená a čistá, ale tak, aby toto myšlení všichni přijali za své.“ Ke změně už dochází na manažerské úrovni: „Na pozicích, kde se určuje budoucnost fabriky, jsou už dneska lidé, kteří tou firmou i nutností jejího vývoje žijí,“ dodává její nový ředitel s tím, že o své pozici i on přemýšlí výhledově a do budoucna.
V tomto duchu bude pokračovat i jeho mise v Čížkovicích. Jeho aktuální výzvou jsou také vysoké ceny energií a nedostatek alternativních paliv na trhu, ale také vytváření dostatečných zásob v cementových silech. Z dlouhodobějších cílů se zaměří na investice do zpracování alternativních surovin a recyklace stavebního materiálu, využití odpadního tepla z pecní linky pro výrobu elektrické energie a na kontinuální snižování CO2 na tunu vyrobeného slínku a cementu.
KLÍČEM JSOU LIDÉ
„Po svém nástupu jsem s údivem zjistil, že v cementárně z 80 % potkávám kolegy, s nimiž jsem zde pracoval v roce 2008–2012. Což je na jedné straně dobře – loajalita a věrnost jsou důležité vlastnosti, na druhé straně ale naprostá většina z nich působí na stejné pozici jako dřív, což je taky princip, který chceme změnit. Rádi bychom i našim zaměstnancům nabídli možnost postupu a osobního rozvoje tak, aby i naše dlouhodobé cíle vzali víc za své,“ popisuje Milan Kadlec poněkud neobvyklý fenomén Lafarge v Čížkovicích. Zaměstnanci stárnou, a pokud se chce stát cementárna atraktivním zaměstnavatelem pro mladé lidi, musí se změnit. „Proto jako svůj hlavní úkol nevnímám řešení technologií na peci a podobně, ale 70 % mého času bude tvořit práce s lidskými zdroji,“ upřesňuje nový ředitel.
DIGITALIZACE PRO TOVÁRNU BUDOUCNOSTI
Druhým fenoménem, který si Milan Kadlec vytyčil, je právě převedení procesů v továrně do nové éry – digitalizace. Ať už se jedná o měření online, špičkové senzory kontrolující jednotlivé výrobní fáze, nebo automatizované haly s jeřáby, kdy se postupně přechází od těžké manuální práce k digitalizaci a robotizaci. „Je pravděpodobné, že některé tradiční profese zaniknou, ale zase budeme potřebovat odborníky na umělou inteligenci či dataminery – posuneme se od té manuální práce víc k expertní práci, což nám umožní práci v Lafarge zatraktivnit.“
Digitalizace s sebou nese i negativní trendy – nahrazováním manuální práce umělou inteligencí se některé tradiční profese stávají ohroženými. Na práci bude stačit méně zaměstnanců. „Dnes se kvalifikovaní pracovníci shánějí velmi těžko,“ popisuje Milan Kadlec. „I se zánikem klasických profesí ale nemusí dojít k zániku pracovních míst. Fabrika se stává komplexnější, stačí si uvědomit, kolik druhů alternativních paliv musíme používat. Bude variabilnější a její modernizace zase přinese nové výzvy i nové potřeby s ohledem na profese a odbornost zaměstnanců.“
MODERNÍ A UDRŽITELNÁ
Továrnu čeká i pokračování v nastoupeném trendu ekologizace výroby. S tím souvisí i vnímání čížkovického závodu v bezprostředním i vzdálenějším okolí. Hlavní „noty“ napsal českému vedení management ze Švýcarska, jejich logická implementace ale čeká na domácí tým. „To, co můžeme udělat relativně levně a okamžitě a nemusíme se ohlížet na skupinu, je úklid. Naše výroba je prašná, pracujeme s těžkou technikou, ale změnou přístupu zaměstnanců, jejich všímavostí i snahou lze poměrně jednoduše a bez velkých nákladů změnit celou cementárnu. A je jasné, že tuto změnu vnímají i ostatní.“ Přitom recept, který Milan Kadlec vidí, není nijak tajný: „Stačí nebýt lhostejný k tomu, co vidím,“ vysvětluje ředitel a nabízí příklad. „Nedávno jsme se s kolegy ze středního managementu procházeli areálem a já se ptám – musí to tady být? Je tento nepořádek nutný? Pokud si nedokážeme uklidit před vlastním prahem, tak nám kolegové nebudou věřit, že chceme zachránit planetu! Proto je mým cílem v zaměstnancích vypěstovat pocit, že v práci se mají chovat jako doma.“ Plán není nikterak nereálný, jak potvrzuje zkušenost Milana Kadlece z předchozího působiště: „V některých provozech stačilo uklidit a vytřít podlahu. Na čistou se všichni dívali jinak a změnili i svoje chování. Ve výsledku pak pochopí, že nám nejde jen o profit, ale o každého z nás.“
S OTEVŘENÝMI KARTAMI
Nový ředitel plánuje i další aktivity směřující k otevření cementárny návštěvníkům nejen z blízkého okolí. „Na haly umístíme vysvětlující a vzdělávací prvky, abychom přiblížili procesy a výrobu veřejnosti. Připravujeme i návštěvnický koridor a podobně. Cementárna je zde sto dvacet let a mnoho sousedů kolem se nastěhovalo až během jejího fungování, přesto se musíme snažit se všemi vyjít,“ říká nový ředitel. „Musíme se maximálně otevřít okolí. Nic neskrývat. Protože pokud jde o ty velké dopady, tam už jsme hodně aktivní. Teď nám jde o nejbližší sousedy!“
ZA VOLANTEM
I když pro mnohé z nás je dostatečně adrenalinovým zážitkem pouhá představa stát se ředitelem cementárny, Milan Kadlec nehledá odpočinek a relaxaci v poklidu a odpočinku: „Jedním z mých nejoblíbenějších koníčků je virtuální motorsport,“ otevírá před námi dveře netradičního hobby, „Závodím na nejvyšší úrovni, dokonce pod záštitou Automotoklubu ČR. I když je to virtuální závodění, pro mě představuje úžasnou relaxaci – tento sport je náročný na bleskurychlou reakci, soustředění apod. Nezřídka trvá týmový závod až šest hodin a já se snažím zůstat in, držet krok s mladými hráči. A takovýto závod rozhodně tříbí mysl!“ Pokud jde o péči o tělo, ani zde nezůstává čerstvý čtyřicátník mimo trendů a plánuje, v duchu teorie Wima Hoffa, pravidelné otužování v Ohři. A pokud jde o rodinné hobby – Milan Kadlec využívá každou volnou chvíli pro cestování po blízkém i vzdálenějším okolí. A přesto, že se u manažerů v podobném zápřahu přímo nabízí otázka, zda cestování v jeho pojímání znamená hlavně okukování jiných cementáren, Milan Kadlec přiznává, že tomuto se snaží předejít: „Byl jsem hodně blízko klasickému vyhoření, proto se dnes snažím obklopit se kompetentním a schopným týmem, který je do značné míry samostatný a mně pak umožňuje užívat si normálního cestování. Je vám ale určitě jasné, že ne vždy se tento plán naplní.“ (smích)
Rozhovor z podzimu 2022 byl publikován v Journalu 11/2022.
